supers: where are they now

17. january 2017 at 21:19 | blueberry

Umím ještě vložit na blog video? Who the fuck cares - Včera Váš blog navštívilo 0 lidí. Ale link je teda tady: https://www.youtube.com/watch?v=IlsLmKnDZt4 Protože tohle si vybavím,když pomyslím na ty naše gangy z let 2010-2012 kdy jsme měly silnou komunitu a byly jsme našimi cíli posedlé.

Je to legrační, kam až se člověk v rámci zkouškového prokliká. Můj poslední semestr byl totálně fatálně největší mordor, který jsem ale zvládla. Napsala jsem v rámci stanovisek a seminárních prací celkem 176 000 znaků, ale žiju. No především jsem na vysoké škole. Což se stalo ústředním bodem mého života. Nikdo by asi nikdy neřekl, kam ho modeling v rámci studií zavede, nicméně já mám dojem že studuju ten nejúžasnější obor na světě na nejlepší škole na světě na fakultě a katedře, které jsou mým druhým domovem. No a promítá se mi i do osobního života - neboť můj vztah trvající od května je veden na základě mentální a názorově stejné úrovni, protože můj muž je z oboru. Ale jsem členkou spolků a účastním se výzkumů a mohla bych pokračovat donekonečna.
A když jsme u domova, tak to je nejspíš ten důvod, proč jsem se ocitla tady. Po dlouhé době jsem přijela domů a zvážila se. My na bytě totiž váhu nemáme. Na bytě <3 Člověk má v životě všechno, po čem v šestnácti toužil. Nicméně ty kecy typu - kdybych žila sama bez kontroly mámy, byla bych hubená... Well, so far mi přijde, že se plácám od hranolek k džusu a nebýt mého muže, tak jsem nejspíš umřela na hlad protože bych pila jen pitíčka. Neboť v telefonu "Jíš něco?" *podívám se na obaly od cukrovinek* "Jo mami." - stále stejná písnička. Lži ohledně jídla nikdy nezestárnou. Bude mi dvaadvacet - lol, to je konec, a já neumím nakupovat. Já a výlet do Billy rovná se většinou okurek, nebo batát, nebo cottage a pak KitKat, šest druhů Milek, nějaký orea, kyselý jahůdky a preventivně polívka do hrnečku. Ideálně si udělám ty batátový hranolky, akorát že batát je kurevsky velkej, takže sním tak třetinu, pak tři dny nepřijdu na byt, protože jsem v knihovně, práci a s mužem a zbývající obsah krabičky vyhazuju. Takže pak spíš nevařím. Všechny ty polívky do hrnečku mám doma. Já vlastne nevím, co jím - jím jen doma a u muže. Doma myslím u mámy - kde jsem za celej semestr byla tak šestkrát. A teď. Protože mi vadí spolubydlení a chci mít klinicky čistou koupelnu a to tam nikdy nejde. Respektive, nemám čas uklízet každej den. No a u muže jím proto, že má rituály. A ony jsou docela v pohodě, takže si na snídaně třeba člověk zvykne. Potom si doma uvařím jednu z těch ovesných kaší a málem se dobliju, well, protože je to doma, žejo. Tam jsou jiný pravidla. A potom si hraju v restauraci na dámičku a dám si plněné těstoviny, kterých mi donesou šest za úžasnou cenu 300kč a říkám si jo, super, jím jak vrabeček, načež po cestě z kina tam pošlu kebab. Žiju jak zvíře, ale jsem asi spokojená. Pro školu fakt dejchám. Vztah máme perfektní - s věkovým rozdílem a politickou souhrou.
Ale jak jsem řekla - zvážila jsem se. 53 kilo. Hm. Seru na to. Ne. Koukám. Osprchuju se. Stoupnu si na váhu. 53 kilo. Asi mám strach. Poslední dvě jara jsem byla tlustá, vždycky jsem měla kolem 56. Ale na podzim 2015 jsem měla 45 kilo. Protože jsem se rozcházela s panem "jsem nejšťastnější žena na světě". Mohla za to škola. A taky můj prapodivný vývoj charakteru po návratu z Asie. Nezvládl to. A já jsem si diktovat nenechala, že ano :) Bavilo mě to. Hrozně jsem pracovala, chodila do školy, pila - tragicky hodně, udělala si spoustu kamarádů.

Tento článek asi nemá point. Nikam nemíří, já neříkám, že mě občas nenapadlo začít zase blogovat, ale vzhledem k počtu prací, které sypu na škole z rukávu, je člověk vážně rád, že nemusí psát ještě sám o sobě. A přišla jsem sem. Projela jsem si weby ze starých komentářů. Některé byly v průběhu půl roku aktivní. Je to problém? Když má člověk plán, život, cíle, "dospělej život" a přesto stále večer usíná s rukou na ošklivým břiše. Drží hladovku před večerem v divadle protože by nepřežil nafouklé břicho v pouzdrovkách? Poškodilo nám hladovění nějakou část mozku, která nám nikdy neumožní se přes váhu a vzhled přenést? Nebo je to v genetickém kódu ženy? Na jednu stranu se snAžíte bojovat proti populistům a na druhou preventivně občas celej den nebo víkend nejíte, abyste vyvážili dva burgery v posledním týdnu. Je to sociální konstrukt? Tlak na ženy je podle mě obrovskej. Já osobně jsem si uvědomila jednu zásadní věc - cvičení. Nesnáším ho, nebaví mě a nikdy ho dělat nebudu. To je pro mě třeba důležitý. Bydlením v centru mi odpadly výčitky svědomí, protože pořád chodím. Všude pořád chodím. To je jediný druh pohybu, který mám ráda. OMG. Jdu se učit, zkouška je ve tři a já se na to ještě ani nepodívala. Chybí mi celkem 247 stran knihy. Haha. Ale ne, učím se dobře. Nebo spíš - studuju dobře, z prací a seminárek a participaci na výzkumech mám dobrý výsledky. Učení, ten proces učení, ten mě moc neba.
Doufám, že se všechny máte skvěle. Žijete ve svých identitách, netrápíte se a jste krásné, okouzlující a úspěšné.
After all this time,


S.
 


Comments

1 Emily | Web | 9. april 2017 at 12:58 | React

Není možné, že ještě píšeš. Pokračuj :*

2 windows 8.1 product key | Email | Web | 25. june 2018 at 11:45 | React

Umím ještě vložit na blog video? Who the fuck cares - Včera Váš blog navštívilo 0 lidí.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.